Fotopříběh o čekání na příchod jara.

​

Prostě jsem si jen tak vyběhla na dvůr s foťákem, že si půjdu něco cvaknout. Venku kočka, pes a taťka. Jako hlavní objekt jsem zvolila taťku, který si venku dával kávu, a pak jsme ještě šli spolu na procházku. S taťkou to bylo tak přirozené, že šel cvak za cvakem, a říkala jsem si, co jen s tolika fotkama budu dělat. V tu chvíli mě to napadlo, a s obrovským nadšením volám na taťku, že z toho udělám fotopříběh!!! Svým smíchem, kterým mi na to odpověděl, vyjádřil, že jsem se asi zbláznila, že z něj přece nebudu dělat nějakej fotopříběh, a ještě aby na to koukali lidi! Posuďte sami... nebyla by škoda, když bych z toho focení vytáhla třeba jenom 5 samostaných fotek, které by tak nevystihovaly celkovou atmosféru? A tak vznikl můj první fotopříběh! Tak moc se mi tento styl zalíbil, že bych už nejraději fotila jenom samé fotopříběhy.